15. června 2026
Aktuality
Globálně žije podle Světové zdravotnické organizace 117,3 milionu lidí, kteří byli nuceně vysídleni ze svých domovů. Uprchlictví má však mnoho podob – 36,4 milionu z nich hledá bezpečí za hranicemi a 8,4 milionu už v zahraničí žádá o azyl. V tomto článku se proto ku příležitosti Světového dne uprchlíků, který se každoročně připomíná 20. června, podíváme na uprchlictví z několika různých perspektiv a ukážeme, jak rozmanité osudy se za tímto pojmem skrývají, i to, jak na ně reaguje zahraniční pomoc Charity Česká republika.
Na útěku v cizí zemi
Útočiště v zahraničí hledá přibližně třetina lidí na útěku. Do svých domovin se nemohou vrátit například kvůli ozbrojenému konfliktu, násilí nebo perzekuci. Často prchají jen s tím nejnutnějším. Někteří odcházejí s rodinou, jiní musí své nejbližší opustit a jen doufat, že se jednou opět shledají.
Život v cizí zemi pro ně často představuje celou řadu překážek, od jazykové bariéry až po omezený přístup ke vzdělání nebo zdravotní péči. Health Policy Watch uvádí, že pouze jedna třetina zemí sledovaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) uprchlíkům umožňuje čerpat univerzální zdravotní pokrytí a služby primární zdravotní péče.
Charita Česká republika pomáhá uprchlíkům například v Zambii, která podle UNHCR v loňském roce hostila 82 535 lidí. Před nepokoji se sem uchylují lidé mimo jiné z Burundi nebo Demokratické republiky Kongo. Uprchlíkům pomáháme zařadit se do běžného života, kupříkladu poskytováním školení nebo podnikatelských grantů.
Podpořili jsme tak Elody, která byla spolu se sestrou unesena během útoku na jejich rodinu v DR Kongo. Nakonec se sestrám podařilo utéct do Zambie, kde tehdy teprve třináctiletá Elody zjistila, že čeká dítě jednoho ze svých únosců. Díky finanční podpoře mohla uprostřed uprchlické osady Meheba otevřít vlastní obchůdek s potravinami.
Foto: Elody
Pomohli jsme také Nicholasovi, který se sice narodil v Zambii, ale jelikož jeho rodiče do země přišli z DR Kongo, status uprchlíka dostal i on. Podobný osud potkal podle WHO 2,3 milionu dětí po celém světě. Nicholas se zúčastnil šestiměsíčního vzdělávacího kurzu a následně od Charity získal také finanční podporu, díky které má dnes v Lusace vlastní dílnu, kde opravuje ledničky a mrazničky.
Foto: Nicholas
Mladým uprchlíkům v Zambii poskytujeme také vysokoškolská stipendia v rámci programu DAFI ve spolupráci s UNHCR.
Bez podpory Charity a programu DAFI bych dnes nebyla tam, kde jsem,
říká úspěšná absolventka Safina. Do Zambie uprchla v roce 2017. O několik let později se stala díky finanční podpoře, mentoringu i kariérnímu poradenství IT specialistkou, která sama podporuje ostatní uprchlíky na jejich vysokoškolské cestě. „Moje zkušenost mi ukázala, jak důležité jsou vzdělání a podpora. Chci pomoci ostatním překonat překážky, kterým jsem sama čelila,“ vysvětluje Safina.
Foto: Safina
Charita Česká republika asistuje mimo jiné také uprchlíkům z Ukrajiny, kteří našli útočiště v České republice. Zajišťujeme pro ně odborné sociální a právní poradenství, asistenci s tlumočením, pomoc s bydlením, hledáním práce či zápisem do školy. Po vypuknutí války na Ukrajině jsme pomáhali také uprchlíkům, kteří překročili hranice do Moldavska. Mezi nimi byla i Tatiana, které jsme poskytli finanční podporu.
Foto: Tatiana s rodinou
Na útěku ve vlastní zemi
V současné době podporujeme také ty, kteří byli v důsledku ruské agrese na Ukrajině nuceni opustit své domovy, ale dočasně se usídlili v bezpečnějších částech své rodné země. Vnitřně vysídleným osobám na Ukrajině jsme poskytli například vzdělávací a podnikatelské granty, které mají za cíl zlepšit jejich šance při získaní nové práce nebo při rozvoji vlastního podnikání.
Naši podporu tak získala například Tetiana, která s rodinou uprchla z Charkova do Užhorodu. Zde začala vyrábět interaktivní knihy pro děti, které se v současné době prodávají mimo jiné i ve Spojených státech. Díky finanční pomoci od Charity si Tetiana mohla pořídit nové vybavení i materiál pro výrobu. O svém rozhodnutí podnikat říká:
Pustila jsem se do práce. Nemůžu změnit situaci, ale můžu udělat něco pro lidi.
Foto: Tetiana
Kromě grantů jsme v minulosti pomáhali také vybavit uprchlická centra na západě země. Loni jsme zase opravili okna ubytovny pro vysídlené v Kryvém Rihu, která byla poničena během ruských náletů. Díky této podpoře tak mohlo 120 místních obyvatel, zejména starších lidí a lidí se zdravotním postižením, zůstat přes zimu v teple a zároveň do svých pokojů vpustit světlo a čerstvý vzduch.
Podle Centra monitorujícího vnitřní vysídlení (IDMC) se počet vnitřně vysídlených osob mezi lety 2016 a 2025 zdvojnásobil. Ozbrojené konflikty jsou jedním z důvodů, proč lidé, často i opakovaně, opouštějí své domovy. Stejně tak mohou být dalším impulzem k několikanásobným přesunům také přírodní katastrofy. IDMC uvádí, že v roce 2025 zapříčinily bouře, povodně a další rizika 29,9 milionů případů vnitřního vysídlení. Lesní požáry se stávají stále více palčivějším problémem, přičemž loni způsobily více než 694 000 případů vnitřního vysídlení.
Uprchlická a humanitární krize panuje mimo jiné v Etiopii, kde se lidé přesouvají jak kvůli dopadům změny klimatu, tak kvůli násilí v některých regionech. Skoro polovina vnitřně vysídlených osob na celém světě se však podle IDMC soustředí jen v pěti zemích: v Súdánu, Kolumbii, Sýrii, Jemenu a Afghánistánu.
Charita Česká republika v současné době pomáhá také vnitřně vysídleným osobám na Blízkém východě. Jen v Gaze vyhnala izraelské útoky z domovů přibližně 1,9 milionu lidí, tedy 90 % populace. 1,2 milionu z nich tvoří děti. Mezi ně patří i malá Rafah, která se od narození potýká s dětskou obrnou. I díky naší pomoci získala nový vozíček a zdravotní obuv. V Pásmu Gazy se soustředíme právě na poskytování psychosociální péče, včetně zajišťování důležité individuální asistence. Místní lidi můžete podpořit přispěním do sbírky Charita pro Gazu.
Foto: Rafah
Dále podporujeme Charitu Libanon, která zajišťuje základní potřeby lidem na útěku. Těch je v zemi v současné době více než milion. Charita Libanon jim předává například balíčky s jídlem, pitnou vodu, hygienické balíčky, nebo léky. Zorganizovala také sedm humanitárních konvojů do izolovaných vesnic na jihu země, kde zároveň ve městě Ain Ebel otevřela specializovanou jednotku urgentní péče. Podpořit lidi v Libanonu můžete přispěním do sbírky Charita pro Blízký východ.
Návrat domů
Právě z Libanonu prchá v důsledku konfliktu na Blízkém východě část lidí do Sýrie. Podle UNHCR jen v prvním měsíci konfliktu hranice překročilo více než 200 000 lidí. Ve valné většině případů se ovšem jedná o navrátilce, kteří ze Sýrie v minulosti utekli před násilím občanské války.
Podle UNHCR se do svých domovů ze zahraničí v první polovině roku 2025 vrátilo dva miliony lidí. K návratu může dojít po několika měsících, ale také letech či dokonce dekádách. Návrat domů tak nemusí být vždy jednoduchý. Problémy může způsobit například nedostatek pracovních míst či poničená infrastruktura v důsledku konfliktu, kvůli kterému lidé utíkali.
Tak vypadaly například příběhy mnoha obyvatel Iráku, kterým jsme v minulosti pomáhali opět se postavit na vlastní nohy. Patřil mezi ně i truhlář Rama, pro kterého bylo po návratu z vysídlení těžké obnovit svou živnost. Díky Charitě Česká republika se mohl zúčastnit školení podnikatelských dovedností a zároveň získal finanční podporu na nákup moderního vybavení a materiálů.
Foto: Rama s otcem
Role hostitelských komunit
V kontextu uprchlictví je důležité zmínit také roli hostitelských komunit. Analýzy Světové banky upozorňují, že přítomnost uprchlíků či vnitřně vysídlených osob může mít na tyto komunity jak pozitivní, tak i negativní dopady.
Příchod uprchlíků může přinést ekonomické oživení, protože roste spotřeba a ekonomická aktivita, což může vést k novým příležitostem pro místní obyvatele. Na druhou stranu může příchod většího počtu lidí představovat tlak na místní zdroje a služby. Hostitelské komunity se tak mohou potýkat například s nedostatkem vody či elektřiny nebo s přetížením škol a zdravotnických zařízení.
Tyto následky jsou patrné i v jižní Etiopii, kde Charita Česká republika působí. Dopady změny klimatu zde nutí komunity k přesunu do bezpečnějších oblastí. Jejich přesídlení však zatížilo místní obyvatele, kteří se sami i bez nově příchozích potýkali s nedostatkem prostředků na vlastní obživu.
I proto jsme v oblasti budovali přístupy k vodě. Pomohli jsme tak například Almaz, která už nyní nemusí trávit hodiny sháněním vody odjinud a zároveň se obávat o zdraví svých dětí, které kvůli znečištěné vodě často čelily zdravotním obtížím.
Předtím jsem investovala všechny sílu do přežívání. Dnes mohu plánovat. Mohu snít. Mohu myslet na budoucnost, ne pouze na přítomnost,
říká Almaz.
Foto: Almaz
