24. srpna 2026
Aktuality
Dne 24. srpna slaví obyvatelé Ukrajiny Den nezávislosti. V minulosti šlo o běžný státní svátek provázený koncerty a přehlídkou v hlavním městě. Během války však získal nový rozměr a stal se dnem, který spojuje lidi a připomíná hrdinství padlých vojáků i těch, kteří svou zemi nadále brání na frontě. V rozhovoru s Nataly Matskovou, ředitelkou Charita Česká republika na Ukrajině, se blíže podíváme na význam Dne nezávislosti na Ukrajině, na práci Charity Česká republika v zemi i na současné potřeby místních obyvatel.
Každoročně si 24. srpna Ukrajina připomíná Den nezávislosti. Co pro Vás osobně tato událost znamená?
Vzhledem ke všemu, čím si Ukrajina v posledních letech prošla, mám pocit, že nezávislost znamená víc než jen vládní kroky. Spočívá také ve zcela jednoduchých věcech: ve schopnosti pomáhat lidem kolem sebe, mluvit svým rodným jazykem, svobodně si zvolit vlastní budoucnost a vychovávat děti v hodnotách, které člověk sdílí. Nezávislost znamená zůstat člověkem navzdory okolnostem.
Myslím na mnoho různých lidí, kteří dnes podporují nezávislost Ukrajiny – vojáky, zdravotníky, dobrovolníky, pracovníky charitativních a sociálních organizací, učitele i podnikatele. Každý z nich svým vlastním způsobem dělá něco velmi důležitého, aby se jejich životy a fungování jejich země nezastavily. Proto pro mě tento den symbolizuje především jednotu a vděčnost těmto lidem.
Jak lidé na Ukrajině slaví tento den? Existují nějaké tradice nebo komunitní aktivity?
V době míru byl Den nezávislosti státním svátkem, který provázely velkolepé koncerty a přehlídka na kyjevském Chreščatyku. Dnes jsou kvůli válečnému stavu a hrozbě ostřelování zavedena bezpečnostní opatření. Namísto přehlídek jsou v Kyjevě v tento den vystavovány zničené kusy ruské vojenské techniky. Po celé zemi se v omezeném rozsahu konají místní kulturní a charitativní akce a výstavy. Připomínáme si památku padlých obránců a děkujeme všem, kteří drží ukrajinskou obrannou linii.
Změnil se po ruské invazi v únoru 2022 význam tohoto dne? Případně už po anexi Krymu v roce 2014?
Myslím si, že od roku 2014 přestal být Den nezávislosti jen formálním datem v kalendáři a získal hlubší význam. Stal se připomínkou toho, že svoboda není dar, který trvá navždy. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že tento svátek dnes patří pro Ukrajince mezi tři nejvýznamnější, vedle Vánoc a Velikonoc. Okázalé oslavy ustoupily setkáním s přáteli a rodinou, charitativním akcím a sbírkám na podporu obránců země. Pozornost se nyní soustředí na veterány, dobrovolníky a rodiny padlých vojáků. Ukrajinský jazyk, modrožlutá vlajka, trojzubec a vyšyvanka se staly symboly občanské angažovanosti a hrdé identity. V tento den spojují Ukrajince doma i v zahraničí.
Jaké vlastnosti a hodnoty ukrajinských komunit ve vás vyvolávají hrdost na to, že jste Ukrajinka?
Již mnoho let úzce spolupracujeme s komunitami jak na západě Ukrajiny, tak v oblastech poblíž frontové linie na východě země. Každý z našich charitních projektů realizujeme za aktivní účasti místních samospráv, partnerských organizací i dalších institucí. Právě tato podpora a koordinace nám umožňují reagovat na dopady války rychleji a účinněji.
Díky tomu mají dnes lékaři v šesti zdravotnických zařízeních v Dněpropetrovské oblasti, která se nacházejí v blízkosti fronty, k dispozici nejmodernější vybavení i evropské know-how v oblasti rehabilitace pacientů. V době pokračující evakuace z frontových oblastí spolupracujeme s místními komunitami na zajištění dočasného ubytování a poskytování potřebné psychosociální podpory.
Dalším příkladem úspěšné spolupráce je podpora pěti center duševního zdraví pro děti i dospělé ve Lvovské, Ivano-Frankivské, Zakarpatské a Dněpropetrovské oblasti. Na každé takové spolupráci jsme hrdí, stejně jako na odpovědnost a soudržnost, které ukrajinské komunity prokazují.
Foto: Nataly Matskova
Co byste chtěla, aby Češi věděli o životě lidí na Ukrajině během současné války?
Především bych chtěla poděkovat lidem v České republice za jejich aktivní podporu. Na Ukrajině si jí velmi vážíme a máme k ní velký respekt. Domnívám se, že tím nejdůležitějším, co Ukrajinci ve válkou poznamenaném pátém roce potřebují, je rozhodná a včasná podpora mezinárodního společenství. Můžeme totiž čelit další náročné zimě bez vytápění a elektřiny, provázené mrazy a rozsáhlými útoky. Už nyní dostáváme z regionů žádosti o kriticky důležité vybavení. Proto je dnes více než kdy jindy potřeba posílit charitní pomoc.
Jakou z aktivit, kterou Charita Česká republika v zemi realizuje, považujete za nejdůležitější?
Všechny naše programy považuji za zásadní. Poskytují totiž záchrannou síť tisícům lidí zasažených válkou, kteří přišli o domov, své blízké, práci, zdraví i běžný život. V současnosti se zaměřujeme především na rozvoj dostupnosti služeb v oblasti duševního zdraví a na podporu místních organizací a komunit v oblastech blízko frontové linie. Jak jsem však již zmínila, mimořádně důležitá je také pomoc během zimy. Vzpomínáme, jak bylo loni v zimě po zničení tepelných elektráren odříznuto od vytápění a dodávek elektřiny více než půl milionu obyvatel Kyjeva. Naše reakce byla okamžitá. Z prostředků získaných ve sbírce Charita pro Ukrajinu jsme nakoupili a dodali do kyjevských center odolnostigenerátory a další nezbytné vybavení. Díky tomu se lidé mohli zahřát a přečkat období chladu. Podporu během zimních měsícůobdržely také komunity v blízkosti fronty v Dněpropetrovské oblasti a rovněž obyvatelé Lvova a Charkova. Přesto máme všichni před sebou další velmi náročnou výzvu.
Co jste se v roli ředitelky Charita Česká republika na Ukrajině naučila? Je něco, co jste sama o sobě zjistila?
Tato práce mě naučila, že nic není nemožné (smích). Uvědomila jsem si, že mám skvělý tým, který se nebojí výzev ani nebezpečí. Práce mě naučila důvěřovat svým kolegům a proměnila také mé chápání slova „pomoc“. Dnes vnímám pomoc spíše jako způsob, jak lidem vrátit sílu a schopnost ovlivňovat vlastní život.
Přesvědčila jsem se, že není důležité vytvářet závislost na podpoře, ale pomáhat lidem znovu budovat jejich odolnost, důstojnost a soběstačnost.
Další poznatek, který jsem si odnesla, je tento: když je obtížné nebo nemožné dosáhnout velkých změn na globální úrovni, stojí za to začít u věcí, které můžeme změnit tady a teď. K tomu je potřeba zapojit a sjednotit úsilí místních partnerů. Právě v tom vidím sílu našeho týmu a naší práce v době krize.
Foto: Tým Charity Česká republika na Ukrajině
Když se podíváme na budoucnost. V co doufáte pro Ukrajinu a budoucí generace?
Jednou jsem se jedné dospívající dívky zeptala, co by po válce chtěla na Ukrajině změnit. Očekávala jsem, že bude mluvit o bezpečnosti, silnicích, pracovních příležitostech a podobně. Chvíli se však zamyslela a odpověděla: „Přeji si, aby si lidé zase mohli plánovat život deset let dopředu.“
Právě tato slova, „deset let dopředu“, mi utkvěla v paměti. Uvědomil jsem si totiž, že budoucnost nezačíná velkými projekty obnovy. Začíná ve chvíli, kdy si lidé znovu dovolí plánovat svůj život, místo aby jen doufali, že přežijí. A přesně to bych si po vítězství přála pro Ukrajinu.
