10. září 2026
Aktuality
Válka nebere lidem jen domy a majetek. Vytrhává z kořenů celé životy, rodinné tradice, roky práce, známé tváře i plány do budoucna. „Každý den se probudím a čekám na zprávu, že se konečně můžeme vrátit domů,“ říká pětašedesátiletá Lilia z Kramatorsku. V podobné nejistotě žije i mladá maminka Nadiia z Kryvého Rihu. Natalia z Doněcku přišla o domov už podruhé, přesto našla sílu pečovat o své děti a jít dál. Jejich příběhy jsou o hledání naděje a cest k novému životu.
Vděčnost a šicí stroj
S Natalií jsme se setkali na ubytovně Lycea v Berehovu v Zakarpatské oblasti. Společně s našimi partnery jsme budovu zrekonstruovali a vybavili tak, aby poskytovala pohodlné zázemí pro 180 lidí, kteří museli opustit své domovy. Právě zde našly Natalia a její tři mladší děti útočiště. Získaly tak i šanci zotavit se z hrůz, které prožily.
Útočí se na stále více vesnic, ale lidé už nemají kam odejít. Jsem vděčná, že jsme tady a že máme tak dobré podmínky k životu,
říká Natalia, která je matkou čtyř dětí ve věku od 4 do 24 let. Dvě z nich žijí se zdravotním postižením. Stará se o ně sama. Její rodinu zasáhla válka hned dvakrát. Poprvé v Doněcku, který v roce 2014 obsadila ruská vojska, a podruhé nyní ve frontové vesnici Novopavlivka v Dněpropetrovské oblasti. Tu téměř zničily neustálé a intenzivní boje.
Foto: Natalia našla útočiště se svými třemi mladšími dětmi
V Berehovu jsou Natalii oporou její děti i oblíbený koníček. Když o nich mluví, doslova se rozzáří.
Miluji šití. Šiji a opravuji oblečení. Pomáhá mi to přijít na jiné myšlenky. Díky tomu můžu dělat něco smysluplného a snít o dni, kdy zase uvidím celou svou rodinu pohromadě,
svěřuje se Natalia. V malém útulném pokoji ubytovny je slyšet pravidelné cvakání a klapání. Natalia pracuje na svém šicím stroji a overlocku, které se jí podařilo zachránit ze zničeného domova.
Foto: Natalii dělá radost šití
Přátelé se mění v rodinu
Do ubytovny ve městě Kryvyj Rih v Dněpropetrovské oblasti přijela Liliia evakuačním autobusem. Náš tým se s ní setkal při výměně oken poškozených výbuchy. Jejich výměna pomohla obyvatelům lépe zvládnout zimu.
Celý svůj život jsem strávila v rodném městě. A teď, v 65 letech, jsem se přestěhovala stovky kilometrů daleko. Je to pro mě těžké,
říká Liliia, která po smrti manžela zůstala sama. Její děti i další příbuzní bydlí v různých částech země. Důvěrně známá objetí a společná setkání nahradily telefonní hovory.
Foto: Liliia našla oporu v přítelkyni na ubytovně
Utekla z Kramatorsku v Doněcké oblasti, které leží pouhých deset kilometrů od bojové linie. Z někdejšího krásného a prosperujícího průmyslového města se stalo místo zahalené kouřem a neustálým nebezpečím. V ubytovně našla přítelkyni, společně se lépe vyrovnávají se zprávami o ničení a ztrátách.
Je mojí radostí tady. Mám si s kým popovídat, mám tu někoho, kdo mě podporuje. Jsme tu jako jedna rodina. Doufáme, že se jednou vrátíme domů a že všechno bude zase v pořádku,
uzavírá Liliia.
Stará se o syna a chlupatou kočku
Sedmiletý Timur, jeho máma Nadiia a jejich kočka Marsyk žijí v jednopokojovém domku v modulární osadě v Mukačevu, kterou vybudovala Charita Česká republika. Před válkou vedla spokojený rodinný život v Kryvém Rihu. Nedaleko žili její rodiče a po mateřské dovolené se právě vrátila do práce v obchodě. Pak se ale její život ze dne změnil.
Neplánovala jsem utéct. Chtěla jsem zůstat,
říká Nadiia. Pobyt s dítětem v Kryvém Rihu však byl stále nebezpečnější. Její manžel, který slouží v armádě, nemohl rodinu doprovodit. Jeho povinnosti mu nedaly na výběr. V rodném městě navíc zůstali i její rodiče.
Foto: Nadiia dnes žije v modulární osadě
Přestože je Mukačevo relativně bezpečné, Nadiia si budoucnost příliš neplánuje. „Žijeme ze dne na den. Soustředím se na to, co je právě teď,“ říká mladá maminka. Během našeho rozhovoru objímá Timura. Právě on je pro ni jedním z největších zdrojů síly. Stejně jako jeho tréninky karate, logopedická cvičení a milovaná kočka Marsyk. Když se loučíme, chlapec se osmělí a svěří se se svým přáním.
Přeju si, aby válka skončila a my mohli jet do Kryvého Rihu za babičkou a dědečkem,
říká tiše.
Foto: Nadiia se synem Timurem
Charita Česká republika na Ukrajině
Ukrajinským rodinám pomáháme už od roku 2022. Lidem zasaženým válkou zajišťujeme důstojné bydlení v modulárních osadách a v rekonstruovaných ubytovnách na západě Ukrajiny. V současnosti se podílíme také na obnově šesti menších ubytovacích zařízení v Dněpropetrovské oblasti na východě země. Společně s našimi partnery poskytujeme psychosociální podporu evakuovaným lidem, včetně těch, kteří se stali oběťmi genderově podmíněného nebo sexuálního násilí.
Zaměřujeme se také na oblast zdravotní péče. V loňském roce jsme modernizovali šest rehabilitačních center v Dněpropetrovské oblasti a podpořili vznik sítě center duševního zdraví. Ta poskytují bezplatnou psychologickou pomoc dětem i dospělým.
Výtěžek veřejné sbírky Charita pro Ukrajinu nyní pomůže zajistit psychologickou péči pro děti zasažené válkou, jejich rodiny a další zranitelné skupiny obyvatel. Kromě rekonstrukce Centra duševního zdraví ve Lvově podporujeme také organizace prostřednictvím grantů na projekty zaměřené na duševní zdraví.
Děkujeme, že stojíte při lidech na Ukrajině. Společně jim můžeme pomoci znovu najít naději.
