14. října 2013 Zambie

Čeští lékaři v Zambii

Charita ČR vyslala do Zambie tým českých odborníků v oblasti péče o matku a dítě. Čeští lékaři budou během jednoho měsíce předávat znalosti a zkušenosti svým zambijským kolegům. O své zážitky a dojmy se podělil jeden z členů lékařského týmu, doktor Adam Neumann.

Na úvod je nutno představit členy českého zdravotního týmu, který bude působit ve Všeobecné nemocnici Lewanika a v přidružených vesnických klinikách (na fotografii zleva):

• Vedoucím týmu českých lékařů je MUDr. Petr Šváb, primář odd. gynekologie a porodnictví Karlovarské Krajské Nemocnice, který mimo jiné působil po třináct let v Botswaně.
• Martina Šimůnková je dětská sestra s praxí na novorozenecké jednotce intenzivní péče v Podolí.
• Doktoru Švábovi sekunduje MUDr. Adam Neumann z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN, nadšený porodník-gynekolog se zkušeností z Jordánska, který se projektu Charity ČR v Zambii účastní jako dobrovolník.
• MUDr. Jiří Halbrštát je dětský a novorozenecký lékař z Ústavu péče o matku a dítě v Praze-Podolí.

A nyní už doktor Neumann vypráví

Naše cesta začala už před více než týdnem, kdy jsme se v plném počtu úspěšně sešli na letišti v Praze a vydali se směr Zambie. Přestup v Amsterdamu proběhl bez problému, překvapila nás snad jen technologická vyspělost místního letiště, kdy nás místo imigračních úředníků čekal jen přístroj, který naskenoval naše pasy, a bylo vše vyřízeno.

Let proběhl bez problémů. Viděli jsme břehy Sicílie i první kousky Afriky při příletu nad Libyi. Přelet nad Saharou nám odhalil neuvěřitelnou rozlohu největší pouště na světě. Dokud to člověk neuvidí, nepochopí. Do Lusaky vedl let přes Harare, kde se část cestujících vyměnila, a my mohli po hodině čekání pokračovat do cíle naší cesty. V Lusace na letišti nás čekala Tea (pozn. – Tea Tihounová, vedoucí mise Charity ČR v Zambii), která nám s předstihem zajistila dopravu z letiště i ubytovaní, čímž nás ušetřila noci strávené na letišti. Hotel byl na místní poměry velmi dobrý, ovšem pravdou je, že jsme byli tak unavení, že bychom dali zavděk čemukoliv.

Náš první den v Zambii jsme strávili z části v Lusace a z části na cestě. V Lusace jsme doprovodili Martinu k pohovoru na místní sesterské komoře, který byl podmínkou získání oprávnění pracovat jako zdravotní sestra v Zambii. Naštěstí ji netrápili a my mohli po 3/4hodinovém čekání odejít. Stavili jsme se na jídlo a pak vyrazili na nádraží. Cesta busem trvala 8 hodin. Možná až při průjezdu Zambií jsme si poprvé pořádně uvědomili, že jsme v Africe. Slaměné či hliněné chýše, plno dětí podél cesty, prach a slunce. Pohledy jak z cestopisného filmu. Část cesty vedla i přes národní park Kafue. Bohužel jsme neměli moc štěstí a nenatrefili na žádné slony či žirafy – prý tam jsou, což plánujeme ověřit za dva týdny o víkendu. Chystáme se totiž na pravé safari, tak snad se naše očekávání naplní. Do Mongu jsme přijeli v noci, takže jsme jen vybalili nejnutnější a šli spát.

Ráno nás Tea vzala poprvé do nemocnice. Přivítal nás velmi šikovný ředitel, Dr. Silumesii, který nás provedl po všech odděleních. Po prohlídce jsme se rozloučili s plánem sejít se odpoledne a domluvit se, jak by naše spolupráce měla vypadat. Čas, který jsme získali, jsme využili k návštěvě místního jediného supermarketu. Odpoledne pak schůzka proběhla v přátelském duchu. Naplánovali jsme, že vše naplánujeme příští týden.

Další dny, co do pracovní náplně, probíhají v zásadě podle stejného scénáře. Ráno se zúčastníme hlášení, co se přes noc stalo. Pak se rozejdeme na svá oddělení – Jirka a Martina na oddělení šestinedělí, kde jsou kromě maminek i novorozenci. Adam s Petrem pak míří povětšinou na porodní sál, kde se přidáme k dr. Matuwovi a uděláme spolu vizitu. Někdy jsme požádáni o radu na gynekologii či v ambulanci. Naskytne se nám tím nezřídka možnost vidět zajímavé případy a nemoci v pokročilém stádiu, které bychom v Česku snad ani vidět nemohli. 

Celý tým se shodne na několika bodech. Vybavenost nemocnice není vůbec špatná. Česká rozvojová agentura zde již před několika lety dodala přístroje například na jednotku intenzivní péče, infuzní pumpy či dětské inkubátory. Toto vybavení ale buď nikdo neumí používat, nebo se pokazila drobnost a místní se neobtěžovali zajistit opravu. Místo toho přístroj dali bokem a nechali ho upadnout v zapomnění, což je samozřejmě rychlejší řešení, než se otravovat se sháněním opraváře. Na druhou stranu je toto řešení velmi krátkozraké. Takže v konečném důsledku mají v nemocnici vybavení za stovky tisíc korun, které je pramálo využívané. Naštěstí se nám za týden podařilo zprovoznit několik přístrojů a začali jsme se školením personálu, jak jednotlivá zařízení používat. Hlavně sestry z toho mají radost, protože chápou, že se tím zlepší péče o pacienty a snad se jim i usnadní práce.

Někdy bývá v problém v poněkud vlažné ochotě naslouchat naším radám, alespoň nyní. Je to asi dáno lehkou nedůvěrou a také pocitem, že my vlastně nevíme, jak to chodí v Africe a že stejně oni už vše, co potřebují, ví. Ze začátku to bylo frustrující, ale každým dnem se nám daří prosazovat sice malé, leč užitečné rady a postupy, takže je naděje, že na konci našeho pobytu si místní personál odnese něco z našeho snažení.

Je samozřejmě brzy na hodnocení celé akce. Prozatím máme dobrý pocit z vykonané práce. Vše se nějak pohnulo. Začali jsme například ranní semináře, které se setkaly s dobrou odezvou. Personál nás už lépe zná a více nám důvěřuje. Účastníme se porodů, operací a různých vyšetření. V neposlední řadě se nám podařilo shodnout se na jídelníčku na celý týden, který se vcelku daří dodržovat, čímž jsme zefektivnili proces stravování.

Je toho hodně. Každý den je plný velkých i malých zážitků nebo mnoha setkání. Časem se na této stránce dočtete naše další osudy a postřehy.

Český lékařský tým vyjel do Zambie díky projektu Zlepšení kvality a dostupnosti péče o matku a dítě v Západní provincii Zambie, který financuje Česká rozvojová agentura.

Další fotografie z prvního dne českého lékařského týmu v Zambii najdete ve fotogalerii První zážitky ze Zambie.