29. prosince 2014 Gruzie

Život se zdravotním postižením je v Gruzii poměrně těžký

Katarína Komenská pracuje pro Charitu ČR jako dobrovolnice v Gruzii na projektu, který si klade za cíl pomoci lidem s postižením začlenit se do běžného, zejména pracovního života. A jak se i Katarína přesvědčila, není to vůbec lehké. Přinášíme její osobní zpověď.

Na prvním setkání mě kolegyně požádala, abych obvolala všechny hotely v Tbilisi, které mají bezbariérový vstup. Trochu jsem zakoulela očima, protože hotelů je zde požehnaně. Nakonec jsem zjistila, že požadované jsou zde pouze tři. Uvědomila jsem si tu absurdnost: v turisticky oblíbeném hlavním městě s 1,5 miliony obyvateli jsou tři bezbariérové hotely. Tři!

Pomiňme nyní, že hotely jsou jedny z budov, které by měly být veřejně přístupné. Jak ale vysvětlit život zdravotně znevýhodněných ve městě, ve kterém žijí?

Život ve městě je pro nás nezbytně spjat s přepravou z místa na místo. K nejjednodušším způsobům (a zároveň nejlevnějším) patří veřejná doprava. Ta je však v Tbilisi výzvou i pro relativně mladého a zdravého člověka (přeplněnost, staré autobusy, vysoké schody, nastupování téměř v rozjezdu atd.). Jak ji pak může využívat zdravotně znevýhodněný člověk? V tomto směru je pro něj veřejná doprava téměř nedostupná. Mají sice jiné možnosti, ale se omezují na cestování taxíky (relativně běžné, ale přece jen dražší) nebo čekání, dokud si někdo z jejich blízkých najde čas.

Pokud už máme možnost pohybu, přejděme k jeho nejjednodušší podobě; pohyb na ulici. Když jsem v průběhu září postřehla iniciativu vytvořit na chodnících sjezdy z obrubníků, řekla jsem si, jaké je to super, že se Tbilisi tak rychle otevírá cyklistům. Teprve po dalším týdnu jsem si všimla, že ty sjezdy byly označeny, ale ne značkou pro kola, ale pro vozíčkáře. Tehdy mi došlo, že lidé s omezenou pohyblivostí neměli ani možnost sami projít ulicí, z jedné křižovatky na druhou.

Mohla bych takto pokračovat – přechody přes silnici, podjezdy pod ulicí, neexistující zvukové značení na přechodu pro nevidomé, malá míra zaměstnanosti, úplná závislost na rodině atd. Chci jen poukázat na to, jak pomalu člověku dochází, co může zdravotně znevýhodněný člověk potřebovat a co mu může dopomoci k aktivnějšímu a kvalitnějšímu životu v zemi, jako je Gruzie.

SlovakAid