Reportáž o tom, co dávají dětem zájmové kroužky

Dany není žádný zelenáč. Na rozdíl od většiny svých stejně starých kamarádů tráví volný čas nejraději s foťákem kolem krku. Zachycování akcí kluků na hřišti, rozesmátých obličejů, ale i stromů ve vesnici, kde bydlí, ho baví. Do tandemu by vás bral, i když nic neumíte, pomohl by vám seznámit se se základy fotografické techniky, vzal do přírody a stále by měl na paměti, že jste začátečník a tak žádný spěch.

Dany má to štěstí a doma ho čeká máma s tátou, do kroužku za „klukama z intru“ však dochází už druhým rokem a trošku nechápavě mu zní otázka, jestli jsou internátní kamarádi jiní než ti z vesnice. Danyho kamarádi stydlivě naslouchají a souhlasně přikyvují hlavou nad jejich přátelskými vztahy a tím, že rozdíly mezi nimi a „interňáky“ nejsou. Kamarádí se všichni, bez rozdílu.

Danymu poněkud oponuje vedoucí sportovního kroužku. „Děti z internátu jsou v lepší fyzické kondici, víc vydrží, jsou zvyklé na nelehké podmínky.“ Trápí ho, že se dá stěží vyhovět všem. Poptávka totiž mnohonásobně převyšuje nabídku a možnosti centra jsou omezené. Mladého tělocvikáře však zájem o sport očividně těší: „Dal jsme dohromady tým dobrovolníků, starších kluků a snažím se maximálně delegovat práci se skupinami na ně. Tak je možné přijmout víc dětí a s nimi pracovat.“

Proč Auria tančí

Auria je čtrnáctiletá slečna, žijící ve vesnici Bendery na jihu Moldavska a řadí se k těm šťastným internátním dětem, které se dostaly na listinu pravidelných účastníků odpoledních kroužků. Navštěvuje je každý týden v nedaleké vesnici společně s dětmi z místního lycea. Auria si vybrala tanec - jeden ze tří nabízených workshopů provozovaných v rámci projektu Podpora volnočasových aktivit pro ohrožené skupiny dětí a mládeže. Jako jediná ze skupinky mladých tanečnic mluví rusky a stejně jako mnoho jejich vrstevníků rodiče má, jen jsou „dočasně nefunkční“ - ať už chudí tak, že na výchovu dítěte jednoduše nemají peníze, přes alkoholiky až po rodiče – migranty, kteří tvoří asi skupinu nejpočetnější.

Mladá dáma, jejíž věk jakoby nesedí k její dětské tváři, vyjmenovává všechna pozitiva, která ji účast na tanečním kroužku přinesla: „Přestala jsem se stydět, našla jsem nové kamarády, jsem poslušnější, zajímá mě, co si ostatní myslí, co cítí, víc si věřím.“ Pak trochu přivře oči a zašeptá, že taneční dovednost zlepšuje úspěšnost zaujmout na diskotéce.

Když je Aurii smutno, zaposlouchá se do nějaké ze současných rádiových hitů a živit se bude nejspíš kladením pleťových masek bohatým krasavicím, nebo jim dělat nové účesy. „Ředitelům internátů často chybí zájem děti motivovat do dalšího studia, raději je pošlou vyučit se traktoristou nebo kuchařkou, přitom v těch dětech je mnohem víc, stačilo by se jim trochu víc věnovat,“ říká jedna z koordinátorek projektu, Aliona Štěpančik z Informačního centra pro práva dětí (CEDDS). Profesní poradenství pro mladé lidi před opuštěním internátního hnízda zní jako aktuální výzva a proto by ho CEDDS v budoucnosti rádo zařadilo do svého repertoáru poskytovaných služeb.

Kroužky pomáhají

Počty dětí v internátech se různí, životní příběhy jsou si podobné. Když přivezli Ruslana do podněsterského internátu, pevně svíral v náručí slepici a nechtěl se ji vzdát. Zřejmě nikdy jiného přítele neměl. Bránil se útokem a promluvil jen výjimečně. Pozoruji klučinu jak se soustředí na štafetový běh doprovázený silným povzbuzováním svého družstva. Jurii Nikolajevič je rád, že se Ruslana podařilo zapojit do hry. I když ne vždycky to jde tak hladce jako dnes, nad úspěchem už teď nikdo nepochybuje.

Kroužky nejsou jen „pouhým zájmem“ o tanec, fotografování nebo fotbal. Mají pomoci při integraci dětí žijících v ústavní výchově s ostatními vrstevníky. Cílem je dát všem dětem a dospívajícím příležitost zabývat se ve volném čase tím, co jim dělá radost, rozvíjet jejich sociální a osobnostní dovednosti, snažit se minimalizovat možnosti trávení volného času způsobem, kterého by v budoucnosti mohli litovat.

Vodopád toho, co se dětem podařilo na sobě zlepšit během roční návštěvy kroužku se zdát být k nezastavení. Hodnotitel Sláva zadává poslední modelovou situaci - chce vědět, jak by děti rozhodly, měly by vyřešit spor a tázavě napovídá nejméně namáhavou variantu. V tom slyším mladou taneční hvězdu, doprovázenou silnými hlasy svých spojenkyň: „Vzdělaní lidé jednají diplomaticky a žádné války nevedou!“

Kateřina Zezulková

Snímky: kolektiv autorů Informačního centra pro práva dětí