29. října 2013 Zambie

Čeští lékaři v Zambii – díl druhý

Před pár týdny odjel do Zambie český zdravotní tým. Členem je i mladý lékař Adam Neumann, který zaslal další zprávu nejen o pracovních dojmech.

Náš pobyt už je dávno za půlkou, a proto je nejvyšší čas, abych napsal zase něco málo o zážitcích a zkušenostech z našeho působení v Zambii.

Většinu pracovních dnů trávíme v hlavní nemocnici v Mongu, a to na porodním sále a na oddělení šestinedělí, které slouží zároveň i jako novorozenecké oddělení. Mimo tuto nemocnici byli Jirka a Martina jedenkrát v Mongu Urban Health Center, tedy na Zdravotní klinice města Mongu. Dále podnikla naše celá skupina výjezd do vesnické oblasti, kterou popíši více později.

Oproti začátku máme nyní tu výhodu, že nás většina personálu dobře zná, a to doktoři a také sestry a studenti, kteří jsou v nemocnici na praxi. Díky tomu je naše spolupráce mnohem lepší a navíc jsme v bližším kontaktu s pacienty, protože hlavně sestry nás nezřídka žádají o pomoc či radu.

Jak jsem napsal již minule, naše dny začínají na ranním hlášení, kde se podávají informace o pacientech z večerní služby. Hned vzápětí navážeme my a předneseme jeden z našich krátkých seminářů. Pravidelně se střídá seminář porodnicko-gynekologický s novorozeneckým. Mezi témata, o kterých už jsme hovořili, patří například resuscitace novorozence, hypoglykemie novorozenců[1], CTG monitoring[2] nebo akutní stavy těhotenství. Úspěch takového semináře je různý. Hlavní problémy jsou malá účast a problémy s technikou. Na druhou stranu se někdy sejde velké publikum a následně i vzplane zajímavá diskuze, kdy pak ani nestíháme odpovídat na otázky.

Den pokračuje vizitou na porodním sále, resp. na oddělení šestinedělí. Někdy nás doktoři z jiných oddělení požádají o radu, a proto často doslova lítáme po celé nemocnici. Ještě štěstí, že není nikterak velká. Během vizity se setkáváme s velmi zajímavými pacienty. Máme možnost vidět nemoci, které bychom v Česku jen těžko viděli. Často se bohužel jedná o zanedbané onemocnění, které buď není vůbec diagnostikováno, anebo diagnostikováno bylo, ale nejsou zde možnosti jejich léčby.

Petr vypomáhá také na ultrazvuku, protože ten zde obsluhují jen techničtí pracovníci bez medicínského vzdělání. Vítají proto možnost naučit se něčemu novému a pochopit onemocnění pacientů v širších souvislostech. Samostatnou kapitolou jsou pak novorozenci, kterým ani zdaleka nemůžeme nabídnout takovou péči, ať už přístrojovou nebo farmaceutickou, jakou mají u nás. Proto je pravděpodobnost přežití, hlavně těch nejmenších dětí, vcelku malá. Je ovšem nutno podotknout, že africké děti vydrží neuvěřitelně moc a mají často velmi tuhý kořínek, což alespoň částečně vyrovnává jejich šance. Jejich šance jsou podpořeny i neúnavnou snahou Jirky a Martiny [3] o vzdělávání místního personálu v oblasti resuscitace novorozenců a jejich následnou péči.

Naši neonatologové (pečující o novorozence) rozjeli školení doktorů a sester v základech resuscitace. Vše je naprosto reálné. Personál se musí naučit správně používat vybavení, které zde mají. Takže kromě opravdového dítěte, které je nahrazeno panenkou dodanou z České republiky, je vše opravdové. Sestry se musí učit pracovat s kyslíkem a maskou, správně provádět srdeční masáž a také dobře hodnotit Apgar skóre. Důsledné opakování těchto postupů je jediná šance, že naučený postup budou dodržovat a věřme, že tak i zachrání nejedno děťátko.

Jak jsem již napsal, vyjel náš tým do vesnické oblasti zatím jen jednou. Samotná cesta byla zážitek sama o sobě, protože se jede téměř tři hodiny po písčité cestě. Neumíme si ani představit, jak tady musí vypadat akutní převoz pacienta z místního zdravotního střediska do nemocnice v Mongu. Když už mluvím o převozu, tak se nám jednou stalo, že jsme doporučili co nejdříve převést jedno děťátko, které se narodilo s vrozenou vadou páteře z naší nemocnice do univerzitní nemocnice v Lusace. Přišli jsme další den a děťátko tam stále leželo. Nechápali jsme, ale sestra nám vysvětlila, že se čeká na víc pacientů, kteří budou také referováni do hlavního města, protože nejsou peníze na to, aby se jelo jen s jedním pacientem. Takové věci člověka v Česku ani nenapadnou, ale i toto je Afrika.

Zpět k naší cestě. Po třech hodinách jsme tedy dojeli do vesnice Nalikwanda. Tam nás v místní klinice čekal velký počet lidí, kteří se sešli z dalekého okolí. Uvítali nás zpěvem a tancem. Bylo to velmi dojemné. Následovalo divadelní představení místních dobrovolníků odehrané pod mangovníky. Morálním poučením ze hry bylo, že nevěra je špatná věc a k tomu i značně nebezpečná, protože nevěrný muž může nakazit pohlavně přenosnou chorobou velké množství žen. Bohužel v době, kdy až 13 % obyvatelstva Zambie je HIV positivní, je tato hra více než opodstatněná.

Po této kulturní vložce jsme se ihned dali do práce. Jirka s Martinou šli vyšetřovat desítky miminek, které jejich matky donesly. Bohužel se setkali s problémem nedostatku vybavení a léků, který je v této odlehlé oblasti skoro pravidlem. Několik jich tedy doporučili k léčbě do nemocnice v Mongu. Nebyly to naštěstí žádné akutní případy, ale jak jsem již napsal, možnosti místního zdravotního střediska byly velmi omezené a nebylo možno je řádně ošetřit na místě.

S Petrem jsme školili dobrovolníky, kteří mají v zásadě dva úkoly. Prvním je šíření osvěty v oblasti péče o matku během těhotenství a druhým dopravování těhotných žen ze vzdáleného okolí k porodu do místního střediska. Dobrovolníci vysvětlují, jaká pozitiva nabízí porod ve středisku, jak rozpoznat blížící se porod, co je dobré pro ženu během těhotenství a poskytují jiné užitečné informace. Dále mají za úkol poskytnout nezbytnou pomoc. V případě, že dojde k porodu po cestě, zajistí základní ošetření novorozence i ženy. Není od věci zdůraznit, že doprava žen neprobíhá jako u nás sanitkou. Nejčastěji jde o povoz tažený volem či oslem.

Dobrovolníci měli zajímavé otázky a díky tomu, že Petr má bohaté zkušenosti z Botswany, věděl skoro pokaždé, jak dát uspokojivou odpověď. Dokonce i sám předkládal problémy, se kterými se setkával během svého pobytu v Africe. Jak se dalo čekat, i v Zambii jsou podobné problémy rozšířené. Jako zajímavý příklad mohu uvést nutkání místních žen během těhotenství jíst hlínu. To je pro ženy často velmi nebezpečné, protože hlína eroduje sliznice a navíc obsahuje červy.

Dostali jsme však i jeden dotaz, na který jsme nedokázali nějak uspokojivě odpovědět. Jeden z dobrovolníků totiž nastínil situaci ze života. Potřebuje odvézt na povoze ženu k porodu a jeho osel zemře. Nemá druhého. Otázka pak zněla, co má v takové situaci dělat.  

Celkově to byl velmi náročný výjezd hlavně kvůli velkému horku a vzdálenosti, kterou jsme museli urazit. Teploty zde často dosahují hodnot 39 °C a slunce umí být velmi ostré. Přesto jsme měli dobrý pocit z celého dne a také nás to donutilo přemýšlet nad tím, jak těžké to tam místní mají a jaké jsou naše možnosti jim více pomoci.

Nyní nás čeká poslední týden, čas opravdu letí. Pokusíme se dokončit rozdělané projekty, vyškolit co nejvíce personálu a zajistit, aby vše fungovalo i po našem odjezdu. Asi až čas ukáže, zda jsme byli úspěšní v našem snažení.

[1] výživa novorozenců
[2] monitorování plodu v těhotenství
[3] Martina Šimůnková, dětská sestra, Jiří Halbrštát, dětský a novorozenecký lékař – pozn.

Český lékařský tým působí v Zambii v rámci projektu Charity ČR, jehož cílem je zlepšit kvalitu péče o matku a dítě v okrese Mongu v Západní provincii a který financuje Česká rozvojová agentura.