Azadova cesta z existenčního dna k soběstačnosti
23. září 2021 Aktuality

Azadova cesta z existenčního dna k soběstačnosti

I přesto, že se řadí mezi vyšší středně příjmové země, balancuje Irák neustále na hraně humanitární krize. Miliony lidí zde totiž i v dnešní době žijí pod mezinárodně stanovenou hranicí chudoby. Charita Česká republika pomáhá těm nejohroženějším rodinám z oblasti Dahúk zajistit přístřeší. Jedním z nich je i Azad, mladý muž z iráckého Dahúku, jehož život se změnil poté, co začal pracovat v Charitě.

Počáteční zklamání

I jako mladý třicátník s bakalářským titulem z arabštiny měl se dvěma dětmi Azad potíže uživit sebe i svoji rodinu. Zároveň žil spolu s dalšími devíti členy širší rodiny v naprosto nevyhovujících podmínkách v přechodném příbytku. Když se doslechl, že je možné od Charity Česká republika získat sadu na opravu přístřešků, zdálo se, že se mu podaří zajistit pro sebe a svoji rodinu důstojnější bydlení. Bohužel ale nesplňoval podmínky na získání podpory, ta je totiž určená pouze vnitřně vysídleným Iráčanům.

Azad se ale nevzdal a záhy se jeho život obrátil příznivým směrem. A to díky pracovní příležitosti, která se mu v Charitě Česká republika naskytla.

„Velmi dobře chápeme, co znamená žít v chudobě, strachu a neustálých obtížích, protože je to něco, co nás provází celý život,“ říká Azad. „Vždycky jsem toužil po tom dokázat změnit svůj osud i osud svojí rodiny. Chtěl jsem v životě pomáhat druhým a motivovat je, aby v sobě dokázali najít to nejlepší, co v nich je,“ dodává.

Těžký start a nová naděje

Přesto, že je Azad ještě mladý, prošel si už v životě těžkými zkouškami, především co se týká rodinného zázemí. Tyto zkušenosti měly významný vliv na to, kterým směrem se jeho život ubíral. Azad vyrůstal bez otce, a tak jeho dětství vypadalo úplně jinak, než kdyby žil v úplné rodině. „Nejtěžší pro mě bylo být dítětem a zároveň mít na bedrech zodpovědnost za celý dům. Můj otec byl 17 let ve vězení a to, že s námi nebyl doma a chudoba, která s tím byla spojená, mělo na mě a moji rodinu velmi negativní dopad,“ vysvětluje Azad.

V Iráku pomáháme opravovat přístřešky pro vnitřně vysídlené lidi

V Charitě se Azad zapojil do dohledu nad tím, aby se veškerá pomoc dostala skutečně na ta správná místa a ve správném množství. A byl ve své práci velmi úspěšný. „Při práci v Charitě jsem nikdy nepociťoval únavu, protože pracovat pro lidi mi dělá obrovskou radost a mám pocit, že nikdy nezestárnu,“ říká Azad a na tváři mu přitom září široký úsměv.

Díky Charitě se mi navždy změnil život

„Práce v Charitě navždy změnila můj život. Setkal jsem se s lidmi a rodinami, jejichž situace a podmínky, ve kterých žili, byly mnohem horší než moje. Někteří třeba přišli o oba rodiče, ale nevzdávají se a jsou za svůj život vděční. Pochopil jsem, že to, co v životě potkalo mě, potkává I spoustu dalších lidí a já bych tomu rád udělal konec. Díky nově získanému příjmu se mi zároveň podařilo opravit náš starý dům. V Charitě se navždy budu cítit jako doma a budu ji nosit v srdci až do svého posledního dechu,” svěřil se Azad.

Program, na kterém Azad spolupracoval, se zaměřuje na pomoc vnitřně vysídleným osobám, kteří se uchýlili do oblasti Dahúku z Sindžáru a Mosulu. Jeho podstatou je oprava současných provizorních přístřešků a zajištění důstojného bydlení a životních podmínek pro ty nejohroženější vnitřně vysídlené osoby. Charita poskytla pomoc v Dahúku (konkrétně v distriktech Zahko a Sumel) a ve městě Anbar. Celkový počet domácností, kterým se díky tomuto programu podařilo pomoci, je 1450. Charita i nadále pokračuje ve své práci v Iráku a to především v pomoci těm nejohroženějším rodinám v zemi.