4. března 2024
Aktuality
Mezinárodní den žen letos patří investicím do žen. Zejména ve znevýhodněných regionech potřebují ženy podporu na začátku, aby vzaly svůj život do vlastních rukou. Laurinda, Rana a Tamar dokázaly navzdory překážkám, předsudkům i špatné ekonomické situaci začít podnikat. Přečtěte si inspirativní příběhy těchto žen, které dnes díky podpoře Charity stojí na vlastních nohou a podporují své rodiny a komunity.
Laurinda šije pestrobarevné šaty v uprchlické osadě v Zambii
Z uprchlické osady Mayukwayukwa je to daleko do nejbližších měst a ještě dále k pracovním příležitostem pro uprchlíky, kteří tady žijí. Patří mezi ně i pětadvacetiletá Laurinda původem z Angoly, jež v Zambii našla bezpečné útočiště, když společně s rodiči utekla před válkou. V uprchlické osadě ale nemá příliš příležitostí k výdělku, jedinou možností tak zůstává založení vlastní živnosti. Právě touto cestou se Laurinda rozhodla vydat. Díky podpoře Charity se zúčastnila šestiměsíčního kurzu, během kterého se vyučila na švadlenu. „Dnes mám vlastní krejčovskou dílnu v uprchlické osadě. Šiju šaty, košile a školní uniformy pro děti,“ říká Laurinda spokojeně. Jako samoživitelka se stará o tři děti, které díky vlastní dílně dokáže zaopatřit.
V Zambii žije na 80 tisíc uprchlíků, kteří sem utekli před násilnými konflikty převážně ze zemí jako Demokratická republika Kongo, Angola či Burundi. Ačkoli jsou v Zambii v bezpečí, těžko hledají práci, díky které by zaopatřili sebe i své nejbližší. Charita podporuje uprchlíky, jako je Laurinda, aby se vyučili řemeslu a založili si vlastní živnosti. Díky naší podpoře tak dokážou vzít život do vlastních rukou a uživit se i v nové zemi.
Laurinda má dnes spoustu spokojených zákazníků, kteří se za šikovnou švadlenou rádi vrací. „Až si našetřím dostatek peněz, tak si chci nechat postavit vlastní dílnu, abych nemusela být v podnájmu. Ráda bych taky dětem postavila větší dům, náš současný domov je velmi malý a děti rostou a potřebují více místa,“ říká Laurinda s úsměvem.
Rana vede vzdělávací centrum v Iráku
V Iráku, poznamenaném léty válečných konfliktů, je těžké najít práci. Obzvlášť pro ženy, které zejména v konzervativních regionech častěji plní tradiční roli v domácnosti. Spousta Iráčanek ale touží po vlastním podnikání. Tak jako vystudovaná inženýrka Rana, která si díky Charitě otevřela vlastní vzdělávací centrum v regionu Anbár, bývalé baště samozvaného Islámského státu. Rana dlouhé roky doučovala studenty pouze ve svém domově, ale snila o tom, že si založí vzdělávací středisko. Díky vytrvalosti a podpoře Charity se jí to nakonec podařilo.
„Charita mi umožnila splnit si sen o vlastním vzdělávacím centru,“ říká Rana vděčně. Díky grantu od Charity pořídila potřebné vybavení do svého centra, ve kterém dnes pracuje deset učitelů a dochází do něj studenti z širokého okolí. „Jejich rodiče mi děkují, že jsem centrum založila a že se v něm jejich děti mohou vzdělávat. Já jim na to odpovídám, ať poděkují Charitě, která to umožnila,“ usmívá se Rana.
Tamar šije peřiny v chudém gruzínském regionu
Do gruzínského regionu Rača se jede téměř pět hodin z hlavního města Tbilisi. Většina místních ale volí opačnou cestu - stěhují se z Rači za prací do gruzínské metropole. V chudém regionu totiž jen těžko hledají práci. Tamar, která se v Rači narodila, ale odejít nehodlá. Navzdory překážkám se rozhodla založit si vlastní podnikání a v rodném městečku Oni dnes šije peřiny pro zákazníky z širokého okolí. Podpora od Charity jí umožnila rozšířit podnikání, které dnes zaměstnává i další členy rodiny.
„V naší dílně zpracováváme staré peřiny a vyrábíme z nich nové. Zákazníci nám nosí starou bavlnu a vlnu ze svých peřin, tato výplň je totiž pořád kvalitní, a tak ji lidé nechtějí vyhodit, ale je potřeba ji šetrně vyčistit, zpracovat a dát do nových přikrývek. A to my děláme,“ popisuje Tamar svou práci. Peřiny zpracovává už patnáct let a o zákazníky nemá nouzi. „Naši zákazníci si pochvalují, že děláme kvalitní práci a doporučují naše služby dále,“ říká Tamar spokojeně.
Dříve Tamar zpracovávala peřiny na starých strojích z dob Sovětského svazu. Práce jí proto zabrala spoustu času a nedokázala obstarat tolik zákazníků, kolik by potřebovala. Díky grantu od Charity si pořídila nové moderní vybavení. „Dnes tak můžeme zpracovávat mnohem více peřin, podpory od Charity si moc vážím,“ říká Tamar vděčně. Ve své dílně zaměstnává pět lidí, včetně svého manžela, tchána a tchýně.
Příběhy Laurindy, Rany i Tamar dokazují, že malá podpora na začátku dokáže umožnit velké věci. Díky pomoci Charity si tyto ženy otevřely vlastní živnosti a dnes živí nejen sebe, ale zaměstnávají i další lidi v regionech, kde se práce hledá jen stěží.
Podporovat ženy k soběstačnosti můžeme i díky podpoře našich dárců. Přidejte se a pomáhejte s námi ženám jako Laurinda, Rana a Tamar vzít život do vlastních rukou.
