Natalia pracuje jako zdravotní sestra v jednom z center domácí péče, které v Moldavsku otevřela Charita Česká republika. Pravidelně navštěvuje starší a znevýhodněné obyvatele, kontroluje jejich zdravotní stav, ale také si s nimi povídá, aby se necítili opuštění. V rozhovoru přibližuje své zkušenosti a potřeby moldavských seniorů.
V Moldavsku neustále přibývá starých a opuštěných lidí. Potřeba rozvíjet sociální služby pro seniory je proto čím dál naléhavější. Charita Česká republika otevřela v zemi už 11 center domácí péče, která poskytují pomoc osamělým seniorům. Natalia Surchicean pracuje jako zdravotní sestra v jenom z námi otevřených center v Carbuně. Říká, že to není snadná práce, ale cítí, že jde o její poslání a že ji naplňuje pomáhat lidem v nouzi.
Co lidé, které navštěvujete, potřebují ze všeho nejvíce?
Lidé, které navštěvuji, jsou většinou osamělí. Ze všeho nejvíc tak potřebují socializaci, v podstatě chtějí mít si s kým popovídat. Kvůli osamělosti často trpí zdravotními problémy. Snažím se proto být empatická a naslouchat každému životnímu příběhu, který se mnou během návštěv sdílí.
Proč si myslíte, že počet lidí, kteří potřebují sociální a zdravotní péči, v Moldavsku každoročně roste?
Pro Moldavsko je typický fenomén migrace. V naší zemi neexistuje rodina, která by neměla někoho, kdo odešel do zahraničí. Lidé z Moldavska odcházejí a nevracejí se. Domů cestují jen na krátkou dovolenou. Vesnice Carbuna, kde pracuji, není výjimkou. Mladí jsou v zahraničí a staří lidé tady zůstali sami. Trpí tím, že jsou opuštění a neobejdou se bez pomoci.
Osamělým seniorům pomáhají pracovníci centra domácí péče, mezi které patříte i vy. Jak tato pomoc vypadá?
V centru poskytujeme různé služby, od obyčejných úkonů, jako jsou převazy a měření tělesné teploty, až po online konzultace s odbornými lékaři. V případě potřeby také pomáháme s úklidem v domácnosti. Po čem ale senioři nejvíce touží, je povídání. Často žijí sami a nemají nikoho, s kým by si popovídali. V takových chvílích jsme tady pro ně.
Je práce zdravotní sestry v centru domácí péče náročná?
Není jednoduchá, zato ale velmi důležitá. Mě osobně navíc naplňuje pomoc lidem v nouzi, kdykoli to potřebují. Musím říci, že při poskytování péče potřebným lidem se neřídíme naší pracovní dobou. Nemůžete nezvedat telefony, zejména pokud žijete na vesnici, kde se všichni znají. Vždy se snažím pomáhat a zvedat telefony s vědomím, že jsem možná jediný člověk v okolí, který může těmto lidem v danou chvíli pomoci. Mám potom pocit zadostiučinění, když lidem v nouzi pomůžu.
Kolika lidem centrum domácí péče v Carbuně v současnosti pomáhá?
V současné době se staráme o 6 lidí, které navštěvujeme 10krát měsíčně. Celkem je ve středisku v evidenci 113 lidí, kteří potřebují zdravotní a sociální pomoc a podporu. Nikdy však neomezujeme počet návštěv pouze na osoby registrované v programu.
Jaké změny u těchto lidí pozorujete na konci podpůrného programu?
Především si všímáme změny jejich duševního stavu. Už nejsou tak smutní. Mají radost v očích. Je těžké mluvit o emocích. Musíte je cítit, celým svým srdcem. Já mám jako zdravotní sestra radost, když dávám naději, když léčím srdce potřebných lidí. S touto myšlenkou se každé ráno probouzím a večer si v duchu projíždím jména těch, kterým jsem pomohla a kteří už se necítí sami. Jsou a budou součástí komunity. A zdravotní sestry slouží jako most mezi nimi.
Po mnoha letech práce jste se dostala do další etapy svého života - do důchodu. Proč jste se rozhodla pokračovat v práci?
Vždycky jsem se řídila heslem: Pomoc někomu v nouzi je první známkou civilizovanosti. I po 41 letech práce ve zdravotnictví, kdy jsem si myslela, že jsem již vyčerpala všechny možnosti, jak pomoci spoluobčanům, jsem dostala nabídku pracovat jako zdravotní sestra v centru domácí péče v Carbuně. Už dva roky jsem, podle slov mých pacientů, tím nejoblíbenějším hostem u nich doma.