12. dubna 2022 Příběhy

Příběhy z války: Vojáci na nás mířili zbraněmi kvůli ukrajinské hymně

„V sousedním domě se ve sklepě schovávala rodina. Věděla jsem, že je mezi nimi těhotná žena. Jednoho dne její manžel vyšel z úkrytu, aby pro ni přinesl nějaké jídlo a léky. Dostal se do míst, kde se bojovalo. Na místě zemřel,“ vzpomíná Natalia Starostenco na den, kdy se svou rodinou utekla z jihoukrajinského Chersonu. Zamířili do sousedního Moldavska, kde jim pomocnou ruku poskytla Charita Česká republika.

PŘISPĚJTE NA CHARITA PRO UKRAJINU

Naše město je obléháno nepřítelem

Nataliin útěk z vlasti byl velmi dramatický. „Na vlastní oči jsme viděli, jak kulky zasáhly auto se třemi lidmi. Dva lidé byli na místě mrtví, třetí dívka byla nalezena mrtvá o několik dní později dál od vozidla,“ vzpomíná na krutou realitu dnešní Ukrajiny Natalia. Jak sama říká, nikdo nevěděl, kdy a za jakých okolností dívka zemřela.

„Naše město je obléháno nepřítelem,“ pokračuje Natalia. „Ruští vojáci zřídili přechody tak, že nákladní auta s léky a jídlem nemohou projet. Lidé stojí ve frontě až čtyři hodiny, aby si mohli obstarat základní potraviny. Když jsem vešla do obchodu, regály byly prázdné. Jediné co zbylo, byl kečup, brambůrky a vodka. Odpoledne už se do obchodů nedostanete.“

Nejtěžší je situace pro lidi s chronickým onemocněním

Natalia vzpomíná na situaci, než se s rodinou rozhodli odejít do Moldavska. Po celodenní frontě před obchodem se šli rovnou schovat do sklepa. Kvůli ruským vojákům hlídkujícím po městě totiž nemohli v domě svítit.

Natalia dodává, že nejtěžší je situace pro lidi s chronickými chorobami. „Byli prakticky ponecháni napospas smrti. V lékárně pro ně nic nezbylo. Mé známé došly pomůcky, které potřebovala na cukrovku. Po třech dnech zemřela.“

Situace se dál zhoršuje. „Když jsme opouštěli Cherson, lidé v ulicích pokojně protestovali. V den našeho odjezdu, 27. března, jsem viděla, jak je vojáci střílí do nohou a používají proti nim slzný plyn,“ popisuje.

Vojáci na nás mířili zbraněmi kvůli ukrajinské hymně

Při cestě do bezpečí musela Natalia a její rodina projít skrz několik kontrolních stanovišť zřízených ruskými silami. Od známých se doslechli, že jsou lidem prchajícím ze země na těchto místech kontrolovány mobilní telefony. „Kvůli tomu jsem z našich telefonů vymazala všechno, co by je mohlo nějak popudit. Když jeden z vojáků kontroloval mobil mé dcery, našel tam video, na kterém ona a další děti zpívají na letním táboře ukrajinskou hymnu. Namířil na nás zbraň a řekl, že tohle video musíme smazat,“ vzpomíná Natalia.

Dnes je s rodinou v uprchlickém centru Anenii-Noi v Moldavsku. Charita Česká republika vybavila několik zdejších uprchlických center domácími spotřebiči, ložním prádlem a dalšími věcmi tak, aby se tu dalo bydlet co nejpříjemněji. Uprchlíci, kteří zde našli přístřeší, tuto pomoc oceňují. Zároveň ale dodávají, že se chtějí co nejdřív vrátit domů na Ukrajinu.

„Naše jediné přání je vrátit se domů. Ale není tam bezpečno. Místní nás velmi vřele uvítali, řekli nám, že jsme jejich hosty. My tu opravdu chceme být jen jako hosté. Pohostinnost je tu ohromná, ale i po vřelé návštěvě se pak vracíte domů,“ říká Natalia nadějně.

Od začátku války poskytuje Charita Česká republika humanitární pomoc uprchlíkům ubytovaným v Moldavsku. Vybavili jsme uprchlická centra potřebným vybavením a zároveň poskytujeme zdravotní a sociální pomoc.

Zaujal vás příběh Natalie? Přečtěte si více:

• Nechceme utíkat, chceme se vrátit, říká žena prchající před válkou
• Z Kyjeva uprchli před válkou, zemi však neopouští, chtějí pomáhat z Drohobyče
• Příběh z války: fotografka Zlata z Kyjeva