23. února 2023
Aktuality
Válka na Ukrajině trvá již rok. Rok plný hrůzy a nepředstavitelné zkázy, během kterého musely miliony lidí opustit své domovy a dalším milionům se převrátil život naruby. Charita Česká republika pomáhá od samého začátku lidem zasaženým válkou na Ukrajině. Mimo jiné podporujeme uprchlíky, kteří se uchýlili do bezpečí v Moldavsku. Tak jako Svitu, která je vděčná, že díky naší podpoře může svým třem dcerám zajistit důstojný život.
Neuvědomovali jsme si, jak jsme byli šťastní
Svita Andrusyk z Kirovohradu našla útočiště v moldavském Gagauzsku. Před začátkem války pracovala Svita pro Ukrajinské dráhy. Vlastnila dům na venkově a spolu s manželem a třemi dcerami - Sofií (12 let), Annou (9 let) and Varvarou (2 roky) – žila poklidný život.
Práce, školka, škola, dovolené – to byl jejich rodinný život. Až do jednoho obyčejného dne, kdy se všechno zhroutilo. „Ani jsme si neuvědomovali, jak jsme byli šťastní. Měli jsme všechno, o čem jsme mohli snít – rodinu, práci, přátele, šťastné děti. Dnes jen doufám, že budu mít dost sil, abych svým dětem zajistila slušnou budoucnost,“ říká Svita.
Den, kdy jsem zestárla o deset let
Válka začala pro Svitu telefonátem od její kamarádky 24. února 2022 okolo tří hodin ráno. V slzách jí sdělovala, že bombardují Kyjev.
„Hned jsem byla na nohou, přestože jsem si ještě pořádně neuvědomovala, co se děje. Nebyla jsme si jistá, zda mám věřit tomu, co slyším, ale neznělo to jako vtip. Přišlo mi, že v ten den jsem zestárla o deset let,“ vzpomíná Svita.
Ze stavu šoku vytrhly Svitu první výbuchy, které dopadly na její vesnici. Prvními zasaženými budovami byly škola, školka a několik domů. Svita vyrazila za svými dětmi. Ty ale již byly vzhůru, vyděšeny zvuky výbuchů.
„Zvenčí jsem cítila válku – oheň, kouř, bolestivé výkřiky, zvuky sirén přehlušované explozemi,“ říká Svita.
Ukryli se do sklepa, ale ne na dlouho. Vesnice se totiž nacházela blízko vojenské jednotky a byla tedy neustále ostřelovaná. Svitina rodina se tedy rozhodla ukrýt ve sklepě opuštěného domu, na druhé straně vesnice, dál od vojenského území. Spolu s dalšími 30 lidmi se tam měsíc ukrývali a čekali na příležitost k evakuaci.
Útěk ze zpustošené země
„Po cestě jsme projeli půlkou Ukrajiny a viděli jsme válkou zničenou zemi, kde lidé ztratili úsměv na tváři,“ vzpomíná Svita.
Z Oděsy, obvykle turistického města, které dnes hostí jen uprchlíky, se Svitina rodina vydala na cestu k překročení hranic v moldavské Palance. Odtud potom zamířili do Tiraspolu. Kvůli špatné finanční situaci a nedostatku pomoci se přesunuli na druhý břeh řeky Dněstru.
Dnes žije Svita ve vesnici Beșghioz v Gagauzsku. Starší dcery chodí do školy, o nejmladší dceru se stará Svita doma. Žijí ve starém venkovském domku bez moderního topení a musí tedy topit v kamnech. „Každý den je pro nás výzvou. Jídlo, dřevo na oheň, účty - spousta potřeb. Podpora, kterou jsme dostali od Charity, tedy peněžní pomoc, potravinové poukázky, hygienické potřeby i oblečení, nám hodně pomáhá. Jsme vděční za to, co dostáváme. Jediné, co nám chybí, je mír," dodává Svita.
Rok po začátku ruské invaze Svitu mrzí, že svým dětem stále nedokázala plně vysvětlit, co je to válka a proč vstoupila do jejich životů. Věří, že situace, kterou si procházejí, jim bude nejlepším, ale zároveň nejtěžším učitelem.
„Dvouletá Varvara pochopila, že válka je špatná, když jsme museli nechat její koloběžku na nádraží. Ale přijde doba, kdy utichnou zbraně a všude kolem bude slyšet jen radostný křik dětí na koloběžkách," řekla nám Svita s nadějí v hlase.
Od začátku války podpořila Charita Česká republika na 15 tisíc ukrajinských uprchlíků v Moldavsku. Více než 2000 lidí od nás obdrželo peněžní pomoc na zajištění základních potřeb, zprostředkovali jsme přes 3400 psychologických sezení, rozdali jsme více než 4 tisíce hygienických balíčků a dalším 2000 uprchlíků jsme pomohli připravit se na zimu.
