4. srpna 2022 Aktuality

Mladí Syřané mají velkou motivaci se nelehké situaci postavit čelem, říká školitel Václav Šneberger

Občanská válka v Sýrii trvá už více než 11 let. Mladí Syřané tak strávili velkou část svého života ve válce. Přesto neztrácejí naději na lepší budoucnost. Zapojit se aktivně do společnosti jim pomáhají i místní neziskové organizace. Charita Česká republika podporuje prostřednictvím Evropské komise práci 30 tamníchneziskových organizací, které se zaměřují na práci s mládeží. Na turecko-syrské hranice se nedávno v rámci jednoho z našich projektů vydal náš spolupracovník Václav Šneberger, který dlouhodobě působí jako lektor a metodik v oblasti vzdělávání a rozvojové spolupráce.

Václave, vy jste se nedávno vrátil z pracovní cesty na turecko-syrských hranicích. Můžete nám popsat, co byl cílem vaší cesty?

Na turecko-syrské hranice jsem se vydal, abych tamním neziskovým organizacím předal své lektorské zkušenosti. Naše partnerská organizace Violet zde podporuje syrskou mládež z uprchlické komunity a kromě humanitární pomoci se věnuje také podpoře dalších neziskových organizací v severní Sýrii. Pořádají rozvojové aktivity pro mladé lidi, aby je motivovali k občanské angažovanosti. Tento posun směrem k rozvojové činnosti je ale pro většinu zapojených organizací novinkou, proto jim chybí určité dovednosti. Proto jsem je navštívil, abych jim předal know-how o tom, jak s mladými lidmi pracovat a jak pro ně zorganizovat workshop.

V čem vy spatřujete klíčovou roli mládeže?

Mladí lidé jsou naše budoucnost. Mají chuť a energii něco změnit, protože mají celý život před sebou. Naopak starší ročníky, jako jsem já, dělají to, co umí. Proto je důležité podporovat mladé lidi, aby se aktivně zapojili do občanské společnosti. V Sýrii je situace samozřejmě složitější, proto zde prostřednictvím Evropské komise pomáháme místním neziskovým organizacím představit mladým lidem různé formy aktivního občanství.

Jakým způsobem probíhalo vaše školení?

Jednalo se o třídenní praktický seminář, kterého se zúčastnilo 16 lidí. Můj cíl byl předat jim do začátku takový návod, který jim ulehčí práci. Zároveň jsem workshop postavil tak, aby ho pak účastníci mohli aplikovat na různorodé skupiny lidí.

První den jsme se zabývali hlavně facilitačními dovednostmi, tedy jak dát dohromady skupinu lidí a jakým způsobem s nimi komunikovat. Taky jsme se bavili o tom, jaká témata jsou u mladých lidí úspěšná a jak skupinu dále vést. Zbylé dva dny jsme se zaměřili na lektorské dovednosti. Hovořil jsem o tom, jak postavit vzdělávací akci pro mladé tak, aby měla smysl.

S jakými pocity jste seminář zakončoval?

Nejvíc ve mně rezonovalo jejich nadšení. Projekt, který cílí na mladé lidi v Sýrii, je poměrně nový, a mě vždycky těší být u zrodu něčeho nového. Mladí Syřané byli nadšení nejen z toho, že přijel někdo z ciziny, kdo jim představil inovativní pojetí workshopů pro mládež, ale také proto, že se mohli potkat mezi sebou a vyměnit si zkušenosti. Všechno jsou to lidé, které válka vyhnala z jejich domovů. Žijí v uprchlických kempech, kde těch příležitostí tolik není. Jejich motivace je ale ohromná.

Bylo to poprvé, co jste jel předávat své zkušenosti do zahraničí?

Mám za sebou několik zkušeností mimo Českou republiku. V 90. letech jsem pracoval na Balkáně a pak jsem se přesunul do střední Asie, konkrétně do Mongolska, kde jsem vytvářel aktivity pro několik mládežnických organizací. Zároveň mám transformační zkušenost i z Česka. Z mého pohledu to i lidé ze zemí, která si změnou režimu prochází, dobře přijímají. Společná zkušenost mi umožňuje být o něco vnímavější.

Pomáhají vám zkušenosti z jihovýchodní Evropy a střední Asie i tady na Blízkém východě?

Moje zkušenosti jsou do velké míry přenositelné. Je třeba mít na paměti, že pracuji v genderově rozdělené komunitě. Co se týče interakce se ženami, musím si dávat pozor, abych je zbytečně neuváděl do rozpaků. Proto jsem třeba použil psanou formu zpětné vazby spíš než mluvenou. My na Západě jsme zvyklí projevovat emoce, tady se to naopak bere jako projev slabosti. Tohle všechno jsou přenositelné zkušenosti. Je třeba mít na paměti kulturní odlišnosti.

Na začátku jste zmiňoval, že pro místní neziskové organizace je rozvojová pomoc novou zkušeností. Je naopak něco, v čem vynikají?

Lidé, kteří se tu zapojují do aktivit s mládeží, sami žijí v táborech pro uprchlíky či vysídlené osoby. To jim dává velkou důvěryhodnost. Takovou autoritu já jako zahraniční lektor samozřejmě nemám. Chybí jim zatím větší zkušenosti v oblasti metodiky, ale vyvažují to svou energií a zápalem. Mají velkou motivaci se nelehké situaci postavit čelem a něco s tím udělat.

Jak se vám na turecko-syrských hranicích líbilo?

Moc jsem si to užil, rád objevuji nová místa. Akorát teda to vedro mi dalo zabrat. Syřani i Turci jsou velice pohostinní, byl jsem daleko od turistických destinací, proto mě často místní zastavovali, pozvali mě na čaj a dali jsme se do řeči. Zdejší kuchyně je vyhlášená, za těch pár dní jsem toho ochutnal opravdu hodně.

Děkujeme za rozhovor.