27. července 2022
Aktuality
Cestou do kanceláře Charity ve městě Mongu na západě Zambie se probíjíme hlubokým pískem, kterého je všude kolem plno. V horku a dusnu, které jsou pro tento region typické téměř celoročně, usedáme k rozhovoru s kolegou, který pro Charitu pracuje jako projektový referent. Mwiya Mulope přibližuje, jak Charita bojuje v Zambii s podvýživou, jak podporuje farmáře, aby dokázali odolávat změnám klimatu a taky, co ho na práci s námi nejvíce baví.
Jak dlouho v Charitě pracujete?
Do Charity jsem se dostal v roce 2018, kdy jsem nastoupil jako terénní pracovník. Měl jsem na starosti práci na projektu, který se věnoval agro-podnikání. Pracoval jsem hlavně s místními farmářskými kolektivy, kterým jsme pomáhali rozjet podnikání a dostat jejich produkty na trh.
Čemu se ve své práci věnujete dnes?
Než jsem se dostal na dnešní pozici, tak jsem se z města Mongu přestěhoval do další kanceláře Charity, tentokrát ve městě Kaoma. Poté jsem strávil rok v uprchlické osadě Mayukwayukwa, načež jsem se vrátil zpátky do Mongu na západě Zambie, kde pracuji jako projektový referent. Věnuji se práci na aktivitách, prostřednictvím kterých společně se Světovým potravinovým programem a Českou rozvojovou agenturou bojujeme proti podvýživě na zambijském venkově.
Co to znamená?
Naše práce v tomto směru zahrnuje celou řadu činností, kdy se k boji proti podvýživě snažíme přistupovat komplexně. Znamená to tedy, že skrz místní dobrovolníky například ukazujeme zejména těhotným a kojícím ženám, jak vařit výživná jídla, aby jejich děti ani ony nestrádaly. V Zambii máme tradiční pokrm takzvanou nshimu z kukuřičné kaše, která sice zasytí, ale neobsahuje moc živin. Proto se ženy učí, co k nshimě přidávat, aby děti dostaly plnohodnotné jídlo. Dále podporujeme farmáře, aby ve svých komunitách dokázali vypěstovat dostatek úrody a předali své znalosti dalším lidem ze svého okolí. Představujeme také spořicí skupiny, protože pro vesničany je těžké dosáhnout na klasické bankovní půjčky.
Jak se vám práce v Charitě líbí?
Moje práce je neskutečně zajímavá a naplňující. Dává mi spoustu příležitostí, ať už při setkávání se s lidmi, které podporujeme, anebo s mými skvělými kolegy v kanceláři.
Zmiňujete setkávání s lidmi, které Charita v zambijské Západní provincii podporuje. Jako projektový referent ale pravděpodobně více času strávíte prací v kanceláři. Jak často se vám podaří vyjet do terénu?
Většinou tak jednou měsíčně, ale někdy se mi podaří vyrazit do terénu i častěji. V rámci projektu, který mám na starosti, máme čtyři terénní pracovníky na různých místech, kteří se s lidmi, které podporujeme, potkávají daleko častěji.
Už jsme krátce přiblížili, co Charita na zambijském venkově dělá. Můžete nám o tom říct více?
V naší oblasti máme v současnosti dva aktivní projekty. Jeden, jak už jsem zmínil, se věnuje zejména boji s podvýživou, podpoře farmářů a místních venkovských komunit. Školíme komunitní dobrovolníky, kteří pak pravidelně navštěvují vesničany a kontrolují například váhu a vzrůst dětí, jestli se správně vyvíjejí. Vyškolili jsme taky takzvané vedoucí farmáře a naučili je, jak odolávat změnám klimatu a jak zvýšit svou úrodu například tím, že budou sázet do řádků a používat hnojiva. Tyto znalosti pak vedoucí farmáři předávají dalším pěstitelům ve svých komunitách. Spořicí skupiny, o kterých jsem také mluvil, pomáhají vesničanům naspořit si na to, aby si mohli pořídit například vybavení na zemědělství, anebo poslat své děti do školy. V několika místních školách jsme také představili ukázkové zahrady, na kterých sami školáci společně se svými učiteli pěstují zeleninu, která jim zpestří jídelníček.
Čemu se Charita věnuje v druhém zmiňovaném projektu?
Náš druhý projekt, který v Mongu máme, financuje Česká rozvojová agentura a věnuje se podpoře pěti farmářů-podnikatelů a pomáhá jim zařídit zpracovatelské závody na zpracování manga, manioku a kešu. V Mongu totiž zpracovatelské závody chybí a kvůli tomu se bohatá úroda často nezvládne zpracovat. Těmto podnikatelům pomůžeme také dostat jejich výrobky na trh. V rámci projektu jsme podpořili také několik menších farmářů, kterým jsme předali sazenice manga a manioku, jejichž část po vypěstování prodají právě zmiňovaným podnikatelům.
Můžete se s námi podělit o vaši nejoblíbenější vzpomínku spojenou s prací pro Charitu?
Hmm, toho je spousta! Nedokážu vybrat jedinou vzpomínku. Například ale rád vzpomínám na práci s farmářskými skupinkami. Jedna z nich, Masupanzila, mě velmi oslovila. Jde o skupinu žen, které se daly dohromady a navzdory předsudkům dokázaly uspět jako farmářský kolektiv a dodnes jsou velmi úspěšné, jsme spolu stále v kontaktu.
Velmi zajímavá byla také práce s uprchlíky v osadě Mayukwayukwa. Jsem rád, že jsem díky Charitě mohl přispět ke zlepšení jejich života v Zambii.
Co rád děláte ve volném čase?
Jsem rád neustále v pohybu. Hraji fotbal, baví mě i šachy. Miluji zpívání, pravidelně zpívám v místním kostele. V létě se snažím hodně cestovat, fotit a užívat si volný čas.
Zaujal vás tento rozhovor? Přečtěte si více:
- Poznejte Charitu: Noemi Seregi přibližuje práci na zambijských projektech
- Poznejte Charitu: Delgermaa z Mongolska přibližuje práci s mládeží v zemi modrého nebe
- Poznejte Charitu: George Jend se narodil v Arménii, dnes pracuje na naší misi v Iráku
